Venku za okny je zima. Sluníčko jen nepatrně vykoukne zpod mraků. A protože do teplého počasí je ještě daleko, rozhodli jsme se v družině, že si sluníčko trochu přivoláme.

Pozvali jsme proto k nám do družiny původní obyvatele Ameriky neboli Indiány. Tedy ne přímo fyzicky, ale alespoň formou povídání, písniček a tvoření.

Nejprve se utvořily čtyři samostatné kmeny. Z prvního oddělení byl kmen zvoucí se „Hnědí medvědi“, z druhého oddělení vznikl kmen „Divocí koně a medvědi“, z třetího oddělení se stala „Liščata“ a ve čtvrtém oddělení se utvořil kmen „Apačové“. Každý kmen si vytvořil kmenovou ceduli, na kterou fixami, pastelkami nebo vodovými barvami ozdobně napsal a vykreslil svůj název.

Každý kmen pracoval samostatně, ve svém oddělení.

Při kmenovém tvoření jsme si postupně vyrobili indiánskou chýši, zvanou tepee, totem, který zářil všemi barvami a věci, bez kterých žádný správný indián nemůže být: čelenku s barevnými pírky, masku, před kterou každá bledá tvář vezme do zaječích, lapač snů, jenž ochrání svého majitele před zlými sny a náramek přátelství.

Během dvou týdnů, které jsme tomuto tématu věnovali, jsme se naučili nazpaměť i krásnou indiánskou básničku či jsme plnili různé úkoly v indiánských pracovních listech.

Při povídání jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Věděli jste, že indiáni jezdili na koni bez sedla, že měli úctu ke všemu živému, že pokud malý indián něco nevěděl a chtěl to zjistit, vždy se našel někdo, kdo mu vše trpělivě vysvětlil, dokud to nepochopil, že mnoho indiánů dnes žije v rezervacích, protože o původní domov přišli?

Povídání o větru, který k nám do družiny zafoukal trochu z indiánských zvyků a tradic zakončíme jednou moudrostí, od indiánů z kmene Cree:

„Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.

Marie Jirsová

Ještě, že máme ve škole školní dvůr a zahradu. Jak napadne sníh, můžeme rychle vyběhnout a pořádně si jej užít. Potom doma vyprávíme, co jsme všechno prožili. Podívejte se na fotografie ve fotogalerii.

Hana Suková

Čekání na Ježíška jsme si zkrátili pečením perníčků a lineckého cukroví. Na první pohled byli vidět pomocníci, kteří už s domácím pečením mají zkušenosti. Někdo z nás si poprvé vyzkoušel práci s těstem. Zdobení bylo celkem jednoduché a konečné výtvory chutnaly ….

Hana Suková

I přes opětovné koronavirové uzavření školy se u nás v družině stále něco děje. Kromě toho, že jsme si zkusili i distanční výuku, jsme od začátku školního roku zrealizovali dva tandemové projekty v rámci Šablon II. Tím prvním byl podzimní kreativ. Co všechno jsme dokázali vyrobit, vidíte na fotkách. Tím druhým projektem bylo tandemové vánoční tvoření. Překážkou sice bylo rozdělení dětí do jednotlivých oddělení podle ročníků, ale i toto jsme hravě zvládli. A tady vidíte, jak šikovné ručičky máme.

Hana Suková

Během druhé covidové vlny se i školní družina zapojila do školy online. Paní vychovatelky zasílají dětem pro vyplnění volného času zábavné pracovní listy a na podzimní prázdniny vyhlásily Halloweenskou fotosoutěž. Poděkování za účast v soutěži patří kromě dětí zejména rodičům, bez jejichž pomoci bychom tyto krásné výrobky neviděli. Odměna pro všechny zúčastněné čeká ve školní družině, kde jak doufáme, se již brzy sejdeme. (prohlédněte si nádherné výrobky - ve fotogalerii)

Hana Suková

Toto září nám počasí opravdu přeje, a proto jsme toho využili a uspořádali další projektový den ve školní družině. Pozvali jsme na školní zahradu skupinu lukostřelců Aurum z Tábora. Přijeli ve složení dva muži a jedna dívka. Na zahradu umístili plátěnou zástěnu, před kterou postavili trojici barevných terčů. Nejdříve dětem představili svojí skupinu i její náplň. Poté ukázali dětem lukostřelecké vybavení- různé druhy luků i šípů a terče. Děti měly možnost se o na luky nejen podívat, ale také natáhnout tětivu na každém luku. Děti se rozdělily do tří řad- jedna řada na jeden terč a dostaly ještě krátké instrukce ohledně střílení z luku. Každý první v řadě dostal do ruky luk a postupně mu byly podávány tři šípy, se kterými se každý s velkým nasazením snažil trefit do terče. Radost dětí při zásahu do terče byla přímo nakažlivá. Děti se postupně vystřídaly u všech terčů a zkusily si vystřelit z různých druhů luků. I když se někdo netrefil, dlouho nesmutnil, protože měl celé odpoledne na to zkoušet to znovu a znovu. Zásoba šípů byla veliká. Děti procvičily nejen správný postoj a držení těla, ale také soustředěnost a trpělivost. Aby se děti trefily do terče, bylo třeba psychického klidu a nadměrného soustředění. Každý se nakonec alespoň jednou do terče trefil. Když si děti do sytosti zastřílely, poděkovali jsme lukostřelcům, rozloučili se s nimi a těšili se na případnou další návštěvu.

Bc. Nikola Čadová

Vážení rodiče, informujeme vás, že 1.9.2020 (první den školního roku 2020 - 2021) bude školní družina fungovat ve zkráceném provozu do 14:00 hodin.

Během prvních dvou prázdninových týdnů prošlo třicet dobrovolníků výcvikem a tak mohli být pasováni mladým „Avatarem“.
Všichni jsme se na čas přesunuli na planetu Pandora a snažili se pochopit přírodu, rostliny, zvířata, naučit se řeč kmene Na'vi, ovládat živly oheň a vodu, být silnými, vytrvalými, naučit se orientovat a vymyslet strategii k přežití na této planetě.
Rozdělili jsme se do šesti kmenů, kterým jsme dali názvy Puntíci, Jaguáři, Modré ještěrky, Ďáblové, Příroda a Modrý draci.
První týden jsme trénovali vytrvalost a strategii, učili se řeč kmene Na´vi. Zvířatům patřil den, kdy za námi přijeli pejsci ze sdružení Hafík, kteří se věnují Canisterapii. Také si každý vyrobil svého Ikrana – draka. Rostlinám a potravě byl věnován pátek. Kromě ochutnávek různých potravin jsme si upekli i vlastní pizzu.
V dalším týdnu jsme se učili orientaci v přírodě, trénovali jsme sílu a naučili se něco o dvou živlech – ohni a vodě. Poslední dva zmiňované podpořili Neplachovští hasiči, kteří připravili jak poučné tak zábavné odpoledne. Další den následovala vodní balonková bitva, která ukončila dva týdny plné dobrodružství a zážitků, které spolu s táborovým deníkem můžete v následujících dnech shlédnout ve fotogalerii. (Jak šel den po dni očima dětí - zjistíte po rozkliknutí celého příspěvku.)

Hana Suková

Dalším projektovým dnem ve školní družině byla návštěva ZOO Dvorec. Po letech nás opět navštívili manželé Ambrožovi se zvířátky ze své ZOO. Letošní téma bylo - drobná zvířata afrického kontinentu. Děti se zde dozvěděly zajímavosti ze života zvířat v zajetí i ve volné přírodě. Představili nám FENKA a SURIKATY. Na příkladech, kdy děti ztvárnily zvířátka, jsme viděli, jak se v přírodě chovají v různých situacích. Cílem těchto programů je vyvíjet v dětech zdravý vztah k přírodě a zvířatům. Na závěr obdržela naše školní družina Certifikát ZOO Dvorec a všechny děti slevovou vstupenku do ZOO.

Hana Suková

Jana Pavlíčková napsala: Pořad se jmenoval "Máme rádi zvířata". Viděli jsme surikaty a fenka. Dozvěděli jsme se, že fenek slyší na dálku a vyhýbá se bouřím. Fenek, kterého jsme viděli, se jmenoval Eliška. Potřebuje si vyhřívat žaludek, když sežere červy, tak měl plyšáka s vyhřívacím talířem. Surikaty se jmenovali Chip a Dale. Správně jsou to surikaty vlnkované. Také žerou červy. Jsou agresivní, když někoho neznají. Žijí v tlupách pohromadě. Když potkají kobru, tak jí jedna surikata zaujme a zezadu na ní bafnou ostatní a ona se otočí a mezitím na ní ta jedna zepředu zaútočí. Pořad se nám líbil a dostali jsme vstupenky.

V rámci projektu Šablony II. – projektový den mimo ŠD, jsme navštívili Muzeum čokolády a marcipánu v Táboře. Po příjezdu do muzea jsme se rozdělili na dvě skupiny. V horním patře muzea pro nás byla připravena tvořivá dílna, kde děti tvořily s pomocí vykrajovátek z marcipánu. Každý si své výrobky krásně zabalené odnesl domů. V druhé části muzea jsme si prohlédli marcipánové modely z pohádek (např. Červenou karkulku, Sněhurku a sedm trpaslíků či Spejbla a Hurvínka). V čokolatérii přímo před našima očima cukráři tvořili bonbony a čokoládové pralinky. Na závěr jsme si prohlédli Pohádkový sklep, čertovské peklo a perníkovou chaloupku. Rozloučili jsme se s postavičkou Čokožrouta a nákupem v obchodě se suvenýry.

Jitka Frejlachová